Psychické vydírání je jen jednou z forem domácího násilí. Má mnoho podob – od opakovaného odmítání, ponižování a zastrašování přes nepřiměřené omezování, izolaci od kontaktu s jinými osobami až po neposkytování citové odezvy.

O původu a příčinách psychického vydírání, či násilí psychologie stále diskutuje. Podle výpovědí těch, kteří se staly terčem domácího násilí, spočívá hlavní příčina násilného chování partnera v jeho povahovém a osobnostním založení.

"Lidé dopouštějící se násilí a zneužívání druhých jsou většinou impulzivní, nezralí, se sklony k depresi"


Řada obětí svou situaci zpočátku tají. „Mnohdy jim to trvá i léta, než se rozhodnou s věcí něco udělat.
Jakákoli agresivní obrana proti násilí je však ze strany oběti většinou velmi obtížná. Obvykle se výbuch hněvu setkává s chladem agresora, který jej použije k další viktimizaci a přenesení pocitu viny za konflikt na oběť. Oběť se pro agresora stává věcí, tak se ho její utrpení netýká. Hněv oběti se postupně přetváří do úzkosti. Narůstající stres a postupné vyčerpání se začne projevovat i na tělesné rovině. Začnou se objevovat psychosomatické poruchy, nejčastěji žaludeční potíže, kardiovaskulární problémy nebo kožní onemocnění, jako je ekzém. U oběti se rozvíjí generalizovaná úzkostná porucha a deprese. V této situaci si již oběť nemůže pomoci sama. Násilí i přes její veškerou snahu neslábne, ale naopak se stupňuje. Vyčerpání z neustálého stresu může být přitom způsobeno spíše než dramatičností situace pocitem bezmoci. Oběť je bez energie a žije v trvalé úzkosti.
"Kdybych si mohla vybrat mezi tělesným a slovním týráním, vybrala bych si bití, po něm zůstanou alespoň viditelné následky, máte důkaz a lidé vás možná politují."
Slovní týrání vás může dovést na pokraj šílenství, ale nikdo vám neuvěří, protože rány nejsou vidět. Žijete v permanentní hrůze, kdy klapnou dveře a partner se vrátí domů.
Protože se u oběti jedná o opakované a mnohočetné násilí, je pravděpodobné, že se u ní rozvinou příznaky posttraumatické stresové poruchy. Ty se někdy mohou objevovat ve formě opožděných psychosomatických obtíží nebo flashbacku i dlouho po vyřešení problému. Častou obranou, po níž oběť sáhne, aby dokázala pod tlakem násilí žít, je disociace. Oddělí snesitelné prožívání od nesnesitelného, to odfiltruje a zapomíná, aby se alespoň částečně mohla chránit před vnitřní bolestí. Ne zřídkakdy obrátí oběť svou agresi proti sobě a rozhodne se uniknout nesnesitelnému tlaku sebevraždou.
205444 1966067552206 4234277 n
Obraťte se na odborníky, pomohou vám.

Od ledna 2007 může být agresor, tedy i žena, policií vykázán ze společného bytu či domu až na deset dní, v průběhu kterých může partner využít služeb specializované poradny Intervenčního centra pro osoby ohrožené domácím násilím.

Vzepření se násilí nebo pokus odejít může agresora přivést ke zjevnému násilí. Agresor propadne panice a zuřivosti, snaží se vystupňovat provokace, aby se oběť dopustila chyby. Při rozchodu vyvolává pocit, že byl obětí opuštěn, a tak se snaží znásobit její vinu. Pokud se oběti podaří uniknout, násilí se často nezbaví. Agresor udržuje svůj vliv nad obětí prostřednictvím vazeb, které má ještě k dispozici.
Rozvodové procesy se neustále protahují a oběť je ve snaze neúnosný stav co nejdříve ukončit ochotna i k velkým ústupkům. V rodinách, kde se ženy staly obětí domácího násilí, se druhotně stávají obětí i děti, které se staly svědky násilí. Prostřednictvím dětí si může vylévat zlost i oběť na agresora, děti se tak stávají terčem násilí určeného někomu jinému.

Snaha řešit násilí v rodině pomocí právních prostředků se nesetkává u obětí s příliš kladnou odezvou také proto, že trestní stíhání vede nutně k rozpadu rodiny a k sekundární viktimizaci oběti, která je s násilím konfrontována v dalším vyšetřování a případně i soudním líčení. Uvalení vazby na pachatele řeší problém násilí pouze dočasně, stejně tak rozvod v případě, kdy manželé nemají dostatečné prostředky pro zajištění samostatného bydlení. Většina viktimologů se v současné době kloní spíše k neformálnímu řešení konfliktu za předpokladu, že se násilí podaří včas odhalit. Oběť si přeje spíše získat podporu a pomoc než potrestat pachatele násilí. Proto se v souvislosti s řešením domácího násilí dostávají do popředí poradenské instituce, které jsou schopné oběti zprostředkovat různé formy psychologické i právní pomoci.Intimní vazby mezi obětí a agresorem se paradoxně stávají také největší překážkou při hledání pomoci u domácího násilí. „Oběť má strach z jakýchkoliv důvodů opustit pachatele a domov, ve kterém s ním žije. Má pocit, že bez pachatele nemá šanci přežít, i když objektivně pachatel nijak výrazně nepřispívá na domácnost, nepomáhá s dětmi a ani s ničím dalším a spíše je sám pro rodinu zátěží,“ potvrzuje Lenka Gazdová. Blízké vztahy blokují také ochotu oběti oznamovat násilí policii nebo okolí a i v případě zjevného trestného činu se oběť brání spolupráci s policií a soudy a nezřídka se nakonec vrací zpět k násilníkovi. Vyšetření násilí tak vůbec neproběhne, protože podle našeho právního řádu musí v případě příbuzenského vztahu oběti s násilníkem dát oběť se stíháním agresora souhlas. Je-li ale agresor většinou stíhán na svobodě a oběť se musí vrátit do společné domácnosti, často po vypovězení zážitku svůj souhlas odvolá. V takovém případě ovšem již nemůže vyšetřování znovu obnovit.

(Autor obrázku: Alex DaveSnoop Hrdlička)

K personalizaci obsahu a reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze naší návštěvnosti využíváme soubory cookie. Informace o tom, jak náš web používáte, sdílíme se svými partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Pro více informací: Cookies.