Jde o souhrnný pojem pro několik klinických obrazů, spojených osnovou hysterického chování a základních hysterických příznaků:

  • hysterická reakce
  • hysterická psychoneurosa
  • hysterická psychopatie
  • symptomatický hysterický syndrom

Každý člověk je vystaven risiku hysterické reakce, a to nejméně ve dvou situacích.
  1. Nečekaná účast na nějaké dramatické, nebo katastrofální události, při níž dojde ke zranění více osob, nebo v okamžiku přímé účasti na smrti, nebo těžkém zranění druhého. Pokud se nezdaří takovou událost zvládnout na plné vědomé úrovni, deliberují se nižší podkorové automatismy a vzniká hysterická reakce buď ve formě i mobilisační (pohybové ustrnuti, thanatosis), nebo ve formě hyperkinetické.
  2. Hrozí, nebo už nastal zánik nějakých významných životních hodnot (citový vztah, uplatnění, prestiž). Za normální reakci v takové situaci považujeme neokázalý smutek, s nimž se člověk uchýlí do ústraní. Čím více nabývá reakce smutku na okázalosti, dramatičnosti až teatrálnosti a čím více svým smutkem postižený zavazuje, případně tyranisuje druhé, tím více má reakce hysterické zabarvení. Čistým projevem hysterické reakce je jednak okázalost, jednak citové vydírání vynucující emoční účast druhých.
ku
Hysterické reakce mají přirozený sklon se fixovat, protože se jimi životní nesnáze zdánlivě překlenou. Hysterické návyky se postupně stávají hysterickými zlozvyky a jejich fixací se otevírá cesta ke vzniku hysterické psychoneurosy.

Již v dětství lze nalézt hysterické rysy v chováni.
Tyto děti jsou problémové a neukázněné tím, že jsou zbrklé a přitom nedbalé a nepořádné. Již dávno před pubertou tyranizují rodiče tím, že dokáží předstírat onemocnění a touto cestou něco vynucovat, přinejmenším pozornost nebo soucit.
Týrají nejen své rodiče, ale i kamarády.
Puberta u nich probíhá bouřlivě a jak během puberty, tak i těsně po ni se fixují hysterické vztahy dospívajícího pubescenta k rodičům.
Zatímco směrem k otci jsou u děvčat tyto vztahy nezřetelné, manifestují se mimořádně nápadně vůči matce.
Hysterické dívky zaujímají přibližně v 90 % ke svým matkám vztah trvale nepřátelský, tyranizující a v 10 % se rozvíjí nechutně přeněžnělý, teatrálně okázalý vztah, jímž většinou dcera vytváří s matkou protestní koalici proti otci.
Hysteričtí chlapci zaujímají ke svým matkám vztah puerilně závislý. Zdá se, jakoby se jim nechtělo dozrát a opustit mateřskou ochranu. Zůstávají na matce i úsudkově závislí, i když současně matku trvale tyranisují tím, že ji děsí někdy vědomým, někdy ne zcela vědomým simulováním nějakého somatického onemocněni. Typické je neurčité, nezřetelné naznačování, že se objevil nějaký varovný příznak závažného onemocnění. Tímto způsobem vnucované závislosti angažují ovšem své matky do svých budoucích rozhodování včetně výběru partnera pro erotický vztah a manželství.

Hysterický psychopat postrádá pocity trapnosti, a proto se ztrapnění neobává. To je nejspíš důvod, proč současně při silné emocionalitě se jejich chováni hemží scénami, skandály, dramatickými výstupy. Přistupuje tu navíc faktor tyranizováni. Hysterický psychopat ví, že veřejné skándály jsou ostatním trapné a proto tyranizuje své nejbližší právě tímto způsobem.
Vynucuje si pozornost především tam, kde to není vhodné, nebo od lidí, kteří nedokážou pozornost vyjádřit.

Hysterická osobnost buduje kolem sebe ve svých vztazích (milostných, manželských i pracovních) hradbu hysterické nedotknutelnosti.
Presentuje se jako ušlechtilá povaha, vysoce pravdomluvná a morální. U všech pak vyžaduje, aby tyto vlastnosti byly uznávány a ceněny. Z posice nedotknutelnosti lze totiž dobře hájit dvě typické hysterické vlastnosti: hysterickou prolhanost a hysterickou lenost.
Hysterické lhaní má většinou povahu skutečné lži, kdy vědomě pronášejí nepravdu ve svůj prospěch na úkor druhého. Je většinou promyšlené a uvážené a bezostyšně se presentuje i v případech, kdy je lze vyvrátit.
Z takové situace si pomůže skandálem, záchvatem nebo dramatickým útěkem. Od pravého hysterického lhaní musíme rozlišit hysterickou bájivost a skutečné hysterické paramnesie vyskytující se velmi vzácně, a to až u hysterických poruch vědomí.
Dětinskou bájivostí na sebe většinou hysterická osobnost jen upoutává pozornost, nebo si vytváří ilusivní svět, v němž se pokouší realisovat tužby a záměry, jež se ve skutečném životě nedaří.
Tato bájivost proto bývá až finálním projevem vývoje hysterické osobnosti, která selhala a resignovala.

(Autorka obrázku: Kateřina Děbnárová)

K personalizaci obsahu a reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze naší návštěvnosti využíváme soubory cookie. Informace o tom, jak náš web používáte, sdílíme se svými partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Pro více informací: Cookies.