BORDERLINE - hraniční porucha osobnosti, v poslední době roste počet lidí, u nichž je tato porucha diagnostikována.
Hraniční porucha se postupně stala obecně akceptovanou nemocí, oddělitelnou od ostatních poruch osobnosti. Existuje dalekosáhlá jednota v tom, jaké rysy chování pozorujeme v souvislosti s hraniční poruchou. Kritéria jsou shrnuta v tzv. DSM - III - R.
Obecný vzorec nestability v oblasti nálady, mezilidských vztahů a obrazu sebe samého. Počátek leží v rané dospělosti a porucha se projevuje v nejrůznějších oblastech života.
Jak se porucha projevuje? Musí být splněno alespoň 5 kritérií pro to, aby mohla být diagnostikována:
- Vzorec nestabilních, ale intenzivních mezilidských vztahů, který se vyznačuje střídáním obou extrémů, přehnané idealizace a devalvace;
- impulzivita u nejméně dvou potenciálně sebepoškozujících aktivit, např. utrácení peněz, sexuality, zneužívání omamných látek, krádeží v obchodech, bezohledné jízdy a záchvatů žravosti (kromě sebevraždy nebo sebemrzačení, viz k tomu bod 5.);
- nestabilita v oblasti emocí, např. výrazné změny nálady od základního pocitu k depresi, podrážděnosti nebo úzkosti, přičemž tyto stavy obvykle trvají několik hodin, nebo v řídkých případech déle než několik dní;
- nepřiměřená, silná zlost nebo neschopnost ovládat zlost, např. časté záchvaty zlosti, přetrvávající zlost nebo rvačky;
- opakované vyhrožování sebevraždou, náznaky sebevraždy nebo sebevražedné pokusy nebo jiné sebemrzačící chování;
- výrazná a trvalá porucha identity, která se projevuje ve formě nejistoty v nejméně dvou z následujících oblastí života: obrazu sebe samého, sexuální orientaci, dlouhodobých cílech nebo přáních ohledně povolání, v druhu přátel nebo partnerů nebo v osobních hodnotových představách;
- chronický pocit prázdnoty nebo nudy;
- zoufalá snaha zabránit reálnému nebo imaginárnímu osamění (kromě sebevraždy nebo sebemrzačení, viz k tomu bod 5.).
Zdroj: Heinz - Peter Rohr: Hraniční porucha osobnosti, Nakladatelství Portál
Pojem vznikl ve Spojených státech amerických analogií s alkoholismem, kdy za základ slova bylo vzato anglické work – práce. Samotný pojem workholismus se v české odborné literatuře začíná objevovat až po roce 1989.
Workholismus postihuje častěji muže než ženy. Větší riziko vzniku závislosti na práci mají lidé ve vyšších funkcích. Většinou jsou to lidé , kteří do práce unikají z konfliktní rodinné atmosféry nebo si prací kompenzují komplexy méněcennosti, nízkou sebedůvěru. Bývají to lidé osamělí nebo nespokojení v partnerském vztahu, kteří si z práce udělali jedinou náplň života.
Workholici často slibují víc než mohou splnit, dělají několik věcí najednou, a když nepracují, trpí pocitem viny. Mnoho workholiků po různě dlouhou dobu sklízí úspěchy v práci. Dříve nebo později ale nastává zlom, vyčerpaný workholik nedokáže udržet nasazené tempo a jeho práce není zdaleka tak efektivní jako dříve.
Láska jako taková, má mnoho podob. My se v našem článku a na našich stránkách budeme věnovat výhradně lásce mezi dvěma lidmi.
"Když honit Lásku chceš, jak stín se Tobě míhá. Ji hoň a Tobě uletí, však prcháš-li Tě stíhá."
Prapůvodcem všech milostných pletek jsou pohlavní hormony, testosteron (u muže) a estrogen (u ženy). Tyto hormony jsou zodpovědné za sexuální pud a bez nich bychom se nikdy nebyli po hlavě vrhli do dobrodružství zvaného láska a zamilovanost. Milostné pobláznění Pokud jsou k sobě lidé fyzicky přitahováni, vyřinou se do krve proudem neurochemikálie na bázi adrenalinu. Proto pociťujeme bušení srdce, pocení či zčervenání pokožky. Jmenovitě se jedná hlavně o fenyletylamin, dopamin a noradrenalin. Tyto tři látky nám dohromady zajišťují pocit zamilovanosti či jakéhosi omámení. Díky nim se čerstvě zamilované páry cítí plní energie a doslova se vznášejí. Vděčí jim i za to, že dokáží promilovat dlouhé hodiny a proklábosit celé noci, aniž by cítili zvýšenou únavu.