Deprese je nezdravý stav psychiky projevující se dlouhodobě pokleslými náladami jedince. Má skličující charakter, jedinec upadá do trudnomyslných úvah a nazírání světa. Pociťuje často úzkost a osamocenost, pocity bezcennosti nebo viny, malou sebedůvěru, únavu, zhoršené soustředění, problémy s pamětí a pozornosti. Je téměř neschopen smysluplné činnosti a okolí se jeví jako lenoch. Jeho myšlení se zpomaluje a chřadne jeho reakce na radostné podněty. Ztrácí zájmy a chladně reaguje.

Rozdělení deprese

1. lehká (subdeprese)

Lidé jsou zadumaní, zastanou bežné denní cinnosti, jsou unavení, nemusí být ani nápadní.

Deprese trvá ruznou dobu.

Lidé dokáží tuto depresi potlačit.

2. strední

Nejnebezpečnější fáze: obavy z budoucna, beznaděj, sebevražedná tendence, nemají o nic zájem, jsou otupělí.

3. težká (melancholie)

Závažný stav, bez reakce na okolí (nemluví, posedává), neprojeví se sebevražedná tendence, protože dotyčný nemá sílu, nemocní jsou otupělí.

Vznik deprese


V nedávné minulosti bylo obvyklé dělit deprese podle příčiny vzniku na:

  • endogenní – příčina je v poruše chemie mozku (pravděpodobně nervovým přenašečem dopaminem)
  • reaktivní – reakce na nějakou stresovou událost,
  • organické – při organickém poškození mozku (např. úrazy, nádory), krvácení, endokrinní poruchy, poruchy jater či slinivky břišní (např. cukrovka),
  • farmakologické – způsobená některými léky či přípravky (např. hormonální antikoncepcí).
V současnosti se od dělení na endogenní a reaktivní upustilo, téměř vždy lze nalézt souhru vnitřních dispozicí a vnějších faktorů. Pokud se jedná o přímou reakci na událost nebo životní situaci (úmrtí blízké osoby, rozchod, ztráta zaměstnání), hovoří se někdy místo o depresi o poruše přizpůsobení, diagnostická kritéria však přesné rozlišení neumožňují.

Projevy

Dalšími konkrétními projevy životu nebezpečné nemoce deprese jsou například:Pro depresi je charakteristická dlouhodobě zhoršená nálada, pocity beznaděje a bezvýchodnosti. Jedinec se přestává zajímat o dřívější příjemné aktivity a přestává z nich mít potěšení - například se přestává zajímat o koníčky, zájmy a o sex. Dále dochází ke změně spánku, jedinec zpravidla hůře usíná a brzy se budí, ale může spát i více než je obvyklé. Podobně je to s chutí k jídlu, zpravidla se chuť sníží, nemocní hubnou, někdy se změní i samotná chuť jídla, bývá bez chuti. Někdy je naopak chuť k jídlu zvýšená, nemocní příbírají. Dále dochází k poruchám koncentrace, nemocní se nemohu soustředit na práci, na četbu, často u aktivit dlouho nevydrží. Charakteristická je i ztráta energie. Mohou se objevit sebevražedné myšlenky. Zhruba 2/3 nemocných prožívá silné úzkostné stavy, které zvyšují riziko sebevraždy. 5 - 15% nemocných s depresivní poruchou ukončí svůj život sebevraždou. Může se projevovat poruchami paměti, kdy budí dojem dementního člověka. Deprese je vlastně zlomená vůle. Člověk by chtěl, ale nemá dostatek vnitřní ani fyzické energie.

  • Nemocný má hlad /žízeň/ a není schopen si namazat ani chleba či podat pití.
  • Většinou polehává, popř. se zabývá pasivní činností: sledováním televize apod.
  • Problém s hygienou, v těžké fázi deprese si nezvládá umýt ani ruce.
  • Uvnitř celého těla cítí nepopsatelný stav. Pocity v mozku někdo charakterizuje jako: čepice na mozku, jiný jako: mravenčení mozku. Na jednu stranu možná výstižná přirovnání, když se vezme v potaz jak je mozek křehký. Na druhou stranu pro toho, kdo deprese nezažil příliš slabá.
  • U někoho se stává, že „ztuhne“. Nemůže pohnout ani malíčkem, otočit hlavou a ani mluvit. Tento stav může trvat hodinu, 20 minut …
  • Rozdíl mezi lenochem a člověkem postiženého depresí je, že lenoch je naštvaný, když musel něco udělat, ale depresivní má radost (úměrně tomu v jakém stavu je), že se mu něco podařilo, i když třeba „jen“ uvařit čaj.
  • Těžko přijímají negativní informace i ty, které se netýkají přímo jich. A není ani potřeba, aby se jednalo o nějakou tragédii.
  • Nezvládá někoho „dlouho“ poslouchat, leč se jedná relativně o několik málo minut.
  • Bez příčiny pláče, přestože se může cítit trapně, nedokáže pláč zastavit.

Co dělat a co nedělat v depresi

  • Neobviňovat se, není to ani vaše vina ani nikoho jiného, jedná se o nemoc.
  • V průběhu deprese by se neměla podnikat vážná rozhodování. Např.: výpověď v práci, větší manipulace s penězi ap.
  • Nemá cenu si stanovovat laťku činností příliš vysoko, nemusí se plán zvládnout, což může vést ke zhoršení stavu i díky vynaložené energii, které je i tak nedostatek.
  • Je lepší dělat něco, co je nemocnému příjemné. Protože během této nemoci ztrácí chuť i na své koníčky, je vhodné začít právě s nimi. Samozřejmě když to stav dovolí.
  • Cítí-li se nemocný na zvládnutí dlouhodobější činnosti (pro každého, dle stavu, může představa o délce být jiná), měl by si aktivitu rozdělit do několika časových úseků.
  • Za pláč není třeba se stydět - ani muži.
  • Léčba může trvat až několik měsíců nebo let, proto i když se člověk cítí lépe, neměl by přerušovat léčbu a klást si vysoké cíle. Může se stav opět díky tomu zhoršit. Je proto důležité důvěřovat svému lékaři.
  • O myšlenkách na sebevraždu někoho informovat, určitě lékaře.
  • Během deprese - nemoci - se nedoporučuje jezdit na dovolenou. Změna prostředí a režim mohou chorobu prohloubit.
  • Negativní myšlenky jsou jen projevy onemocnění, nebrat je tedy vážně.
  • Zvážit ulehnutí do postele během dne. Deprese se nedá zaspat.
  • Nemoc vzbuzuje u ostatních mnohá nepochopení a neporozumění, proto rady jako: vzmuž se; když se chce, tak to jde a podobné další jsou jedině pomocí ke zhoršení stavu.

Jak mohou pomoc blízcí

  • Tolerancí, respektováním, důvěrou, laskavostí, empatií. Neplést si uvedené projevy vlastností s chováním k malému dítěti.
  • Deprese není lenost.
  • Podporou v léčbě.
  • Vyhnout se kritizování, monitorování, výtkám, a "povzbudivým" výrokům jako: Vzchop se! Bojuj! Když se chce, tak to jde! Nebuď líný! Snaž se! Takové postoje mu ubližují, protože vedou k sebevýčitkám. A to není třeba, protože on jich má v sobě víc než dost i bez podobných "povzbudivých" rad.
  • Ujištěním o pochopení, že se jedná o nemoc a ne špatné vlastnosti, je-li deprese zahalena rouškou výbušnosti či útočností.
  • Na místo nucení k činnostem, je třeba aktivitu nabídnout. Ale nezlobit se, když nemocný odmítne.
  • Nepodceňovat sebevražedné řeči.
  • Reaktivní deprese (též úzkostná deprese, neurotická deprese) se rozvíjí rychleji než endogenní, je zde přítomen jasný provokující moment a deprese je větší večer. V současné době však bývá ranní maximum deprese považováno spíše za příznak její větší závažnosti než za příznak jejího endogenního původu. at

Léčba

Existuje mnoho přístupů k depresi a její léčbě. Některé přístupy upřednostňují přirozená řešení v rámci sociálních vztahů, v nichž depresivní jedinec žije, jiné přístupy zdůrazňují nutnost odborné pomoci. Existuje polarita mezi těmi odbornými přístupy, které za klíčové považují psychoterapii a reálné řešení životních problémů a farmakologickým zásahům přiznávají podpůrnou roli, a těmi přístupy, které zdůrazňují biochemickou povahu deprese a farmakologické řešení. Oprávnění předepisovat antidepresiva mají nejen psychiatři, ale i praktičtí lékaři, což někdy bývá předmětem kritiky ze strany psychiatrů. Nejsou-li účinná antidepresiva nebo jde-li o velmi závažnou formu deprese, bývají někdy předepisována i antipsychotika nebo používány elektrošoky. Protože antidepresiva mívají účinek nejistý, až po delší době a zpočátku mohou převažovat nepříznivé vedlejší účinky, zpravidla se současně s nimi předepisují i benzodiazepiny, jejichž účinek je podobný například alkoholu (rychlá a krátkodobá úleva, ale zároveň otupění pozornosti a riziko vzniku závislosti) a také bývají podobně jako alkohol zneužívány. Jednotlivé skupiny antidepresiv: tricyklická, bickylická, tetracyklická, SSRI (nejpoužívanější), IMAO, RIMA, SNRI

K personalizaci obsahu a reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze naší návštěvnosti využíváme soubory cookie. Informace o tom, jak náš web používáte, sdílíme se svými partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Pro více informací: Cookies.